Co je to závit, ví asi každý, a s prvními závity jsou v rodinách seznamovány i malé děti. Nejpoužívanějším závitem ve střední Evropě je tzv. metrický, který známe z většiny šroubových spojení. Závitů existuje více druhů, spojují se s nimi i trubky, jsou součástí patic některých žárovek. Méně známým, ale stále ve světě používaným je tzv. Whitworthův závit.
Historie Whitworthova závitu sahá přibližně do poloviny devatenáctého století, kdy se začínal pomalým tempem rozvíjet hutní a strojírenský průmysl na počátku průmyslové revoluce. Jeho jméno (podobně jako Edisonova žárovka) souvisí s objevitelem a prvním realizátorem závitů, ve Velké Británii, a později také ve Spojených státech a v Austrálii. Stal se na dlouhou dobu standardizovaným výrobkem, ale během dvacátého století jej začal vytlačovat (zejména v dalších evropských zemích) závit metrický.
Jistě si domyslíte, že právě v USA, v Kanadě, v Austrálii a ve Velké Británii, existuje řada výrobků a průmyslových odvětví, kde se stále využívá, podobně jako je tomu u některých tamních fyzikálních (anglosaských) veličin (např. libra, palec, yard, míle, stopa atd.) Proto se také stabilně ve strojírenství uplatní závitníky Whitworth, musíme s nimi zkrátka počítat i my, v České republice. Jsou to případy různých instalací a oprav, ale i některých standardních výrobků pro zahraniční klientelu. V Česku je tento profil závitu (úhel, hloubka, rádius a stoupání) znám například při výrobě jízdních kol (ventilky veloduší), a také při spojování trubek (tzv. trubkovým závitem), jde ovšem o odlišné rozměry závitů, ve srovnání s tím původním Whitworthovým.
Závitníky Whitworth se u nás uplatní hlavně při údržbě starších strojů a zařízení, při opravách a výrobě dílů pro automobilové, železniční, motocyklové a cyklistické veterány, a další mechanismy, které slouží jako funkční muzejní exponáty.